Šárka Zimová Dostálová, vedoucí projektu, ředitelka Slunečnice, o.s.
„Tréninková kavárna-palačinkárna pro lidi s postižením je moje srdeční záležitost. V roce 1993 jsem začala pracovat s postiženými lidmi - v ústavu s typickým polovězeňským režimem, jak bylo zažité v éře komunismu i po něm. Za těch 16 let se ale hodně změnilo. To že se nám podařilo odbourat předsudky a společenská stigmata postižených natolik, že mohou pracovat v běžných zaměstnáních jako plnohodnotní lidé, považuji za obrovský úspěch."
Mgr. Dagmar Radvanová, vedoucí sociálních služeb ve Slunečnici, o.s.
„Smyslem tréninkového programu "Na Cestě" je podporovat naše klienty s
mentálním, kombinovaným a tělesným postižením na jejich cestě životem a to i
v souvislosti se zapojováním do pracovního procesu... po krůčcích, ale
přece... Vaše cesta je náš směr!“
Mirka Špátová, vedoucí kavárny
„Moje osobní motto je: Nikdy nedělej druhým to, co nechceš, aby dělali tobě. A v tomto duchu se snažím vést i zaměstnance v naší kavárně, aby byli hostům schopni nabídnout opravdu jen to nejlepší.“
Eva Nistorová, asistentka sociálně-terapeutické dílny
„Než jsem nastoupila do Slunečnice, pracovala jsem jako sekretářka. Vnitřně mě to ale neuspokojovalo. Teprve poté, co jsem změnila kvalifikaci a přešla do kavárny jako asistentka, našla jsem to, co mi v předchozí práci chybělo - vědomí toho, že moje práce má smysl, že mě naplňuje a hlavně mě baví.“
Dita Petrovičová, asistentka sociálně-terapeutické dílny
„Než jsem nastoupila do Slunečnice, pracovala jsem jako servírka. Ve Slunečnici jsem nejprve působila mezi dobrovolníky, ale právě prací v kavárně Na cestě se mi splnil sen a dosáhla jsem na zaměstnání ve své profesi.“
Štěpánka Koutská, servírka
„Po ukonční mého dvouletého tréninku v kavárně mě moc potěšila nabídka zde pracovat. Protože ráda chodim do kavárny, obsluhuju hosty, těším se na své kolegy v práci“.
Ilona Přibylová, servírka, barmanka
„V kavárně jsem jeden a půl roku trénovala obsluhu a přípravu nápojů. Nyní jsem tady zaměstnaná, ráda jsem chodím kvůli svým kolegům-kamarádům. Nejvíc mě baví práce za barem“